Charakteristika plemene

Povaha

V dnešní době je často chován jako pes společenský, především díky své zajímavé barvě a má velkou touhu být neustále se svým majitelem. Ikdyž miluje život rodinného psa, je to pes i lovecký a s výborným nosem. Je velice oblíbený mezi myslivci pro snadnou ovladatelnost, všestranným vlohám a vytrvalosti. Mimo mysliveckých vloh má i silný ochranářský pud, tudíž je i velice dobrým hlídačem.

Toto plemeno je energické a sebevědomé, proto se hodí nejen pro myslivce, ale i k aktivním lidem, kteří mu dají dostatečný prostor se vyřádit během nebo nějakou alternativní aktivitou. Má svoji hlavu, proto je důležité ho naučit, kdo je pánem. Začátečník plemeno zvládne, ale musí být nekompromisně důsledný

Výchova

Výmarský ohař se učí rychle, ale vždy využije vhodnou chvíli, kdy se snaží prosadit svou. Tvrdý přístup na něj ovšem neplatí, naopak udělá více škody než užitku.

Výcvik vyžaduje správný přístup, který nesmí být rutinou. Mají inteligenci, která si žádá jiný přístup a je vhodné volit zábavnou formu. Základy výcviku jako přivolání a další je vhodné učit hned od štěněte s důsledností, ale láskou a hrou. Nevychovaný a znuděný Výmar dokáže udělat svému majiteli i okolí hodně nepříjemností.

I přes svoji velikost je to zároveň velice skladný pes. V domácnosti nemá problém být klidný, nemá problém být i v bytě, ale potřebuje potom kompenzaci dostatkem různých aktivit. Ideální jsou pro něj dlouhé procházky, velice rád běhá. Je třeba ho zaměstnat nejen fyzicky, ale miluje i zabavení hlavy, např. hledáním nebo různými hrami. Není to plemeno, které by mělo být celoročně venku, v boudě či kotci.

Stavba těla

Toto plemeno pochází z Německa. Výmarský ohař je středně velké až velké postavy, původem lovecký pes sportovního vzhledu. Pes dosahuje výšky v kohoutku 59-70 cm, fena 57-65 cm. Váha se v dospělosti pohybuje u psů 30-40 kg u fen 25-35 kg. Průměrně se dožívá 11-14 let.

Tělo mají štíhlé, dokonalého tvaru a krásně svalnaté. Hlava je v ideálním poměru k tělu, pysky jsou lehce převislé, zkus zubů je nůžkový. Uši jsou vysoko nasazené a svěšené dosahují zhruba ke koutku tlamy. Kulaté oči jsou šikmo posazené. Krásný mohutný hrudník, dobře klenutá žebra. Končetiny jsou šlachovité a dobře osvalené. Silný, dobře osrstěný ocas je níže nasazen. V některých zemích může být krácen. Krátkosrstý výmarský ohař má hladkou, velmi hustou srst bez podsady nebo s malým množstvím podsady.

Výmarský ohaři netrpí moc nemocemi, spíše patří mezi zdravá plemena, ale i zde můžeme najít větší náchylnost k některým nemocem. Například jednou z nich může být dysplazie kyčelního kloubu, náchylnost k žaludeční torzi či kožní alergie.

Výmarský ohař modrý

Podrobnou historii tohoto plemene naleznete na americkém webu https://blueweimaraner.com.

Možná jste už někdy narazili na plemeno, které mělo stejnou stavbu těla i rysy, ale bylo tmavé – zbarvené jakoby do modra. To byl pravděpodobně „modrásek“ – Výmarský ohař modrý.

Například v Americe má hodně stříbrošedých výmarů někde v historii toho modrého. „Zakladatelem“ modrého výmarského ohaře v Americe je Cäsar Von Gaiberg (Tell), narozený 25. 2. 1947 v Německu. Tell pocházel z výborných německých linií a měl skvělé potomstvo, dokonce 8 z nich byli šampióni. Někteří psi i z těch nejlepších linií chovů mají jeho geny. Tell byl dovezený do USA roku 1949 jako čistokrevný výmarský ohař s průkazem původů od německého klubu výmarských ohařů, přesto některé asociace tuto modrou barvu výmarského ohaře neuznávají.

Tato barva je „zředěná“ černá a zatímco šedá je „zředěná“ hnědá. Modrý výmarský ohař je přesně jako šedý výmarský ohař, bez ohledu na barvu. Modrý výmar má minimálně jeden ze svých dvou genů právě modrý, a proto může dále produkovat modrou barvu. Modrá je totiž dominantní, takže pokud pes zdědil modrý gen, bude modrý. Šedé štěně, které pochází z modrých rodičů, nezdědilo modrý gen, proto je šedé a nikdy nebude produkovat modré potomky (pokud ho samozřejmě nezkřížíte s modrým výmarským ohařem).

Pokud nakryjete modrého výmara s šedým, nikdy nevznikne směs nebo mix barev u jednoho štěněte. Tyto dvě barvy jsou dvě různé entity či jednotky, a tak také zůstávají. Modré štěně pak nese geny modré i šedé barvy.

Modrý výmarský ohař dle standartu AKC (American kennel club)

Ve Spojených státech amerických je modrý výmarský ohař uznán jako čistokrevné plemeno. Všechna štěňata z vrhu, kde byli oba rodiče registrovaní u AKC, mohou být také zaregistrováni u AKC. Mají oprávnění soutěžit o mnoho titulů (včetně různých zkoušek, např. loveckých, agility, poslušnosti). Vzhledem k tomu, že modrá barva srsti byla akceptována v dřívějším standartu do roku 1972, byli výmaři AKC šampióni. Modrý výmar, který je registrován u AKC má povoleno soutěžit ve všech AKC disciplínách, technicky to tedy znamená i v kruhu na výstavách. Pokud by vstoupil do kruhu a přesahoval by míru standartu, byl by diskvalifikován rozhodčím.

Modrý výmarský ohař dle FCI standartu (Fédération Cynologique Internationale)

FCI je jednou z organizací, které modrou barvu nemají ve standardu. Každé plemeno je „majetkem“ určité země, která sepíše plemenný standart s příslušnou asociací, pro většinu klubů v Evropě je to FCI, ale na našem kontinentu rozvinulo činnost více asociací, kterým záleží na kvalitním čistokrevném chovu (WCHSA, UCI, …). 

Německo, které je udaná země původu výmarského ohaře, je členem FCI a tudíž udává standart výmarským ohařům. FCI ale bohužel neuznává modrého výmarského ohaře ve standartu. Registrace čistokrevných psů je ve spoustě FCI zemích rozdílná od Států amerických. Nicméně i tak je několik známých případů zaregistrovaných modrých výmarů v FCI zemích, kde byli posouzeni jako akceptovaný odstín „šedé“. V každém případě je možné uchovnit modré výmary pod jinou organizací než FCI (některou výše zmíněnou), které umožňují jejich plnohodnotný chov, účast na výstavách a psích sportech.